Psycholog, psychiatr a psychoterapeut se v běžné řeči používají skoro zaměnitelně, přestože jde o tři různé věci s různým vzděláním, různými oprávněními a různým způsobem úhrady. Nejrozšířenější omyl přitom není v tom, kdo předepisuje léky. Je v přesvědčení, že k psychologovi je potřeba doporučení od lékaře. Zákon o veřejném zdravotním pojištění klinické psychology z tohohle pravidla výslovně vyjímá a dokonce jim dovoluje sami indikovat další hrazenou péči. Text vysvětluje, kdo je kdo a co z toho plyne pro člověka, který hledá pomoc.
Ve zkratce
- Psychiatr je lékař, psycholog ve zdravotnictví je nelékařský zdravotnický pracovník.
- Léky předepisují podle zákona o léčivech lékaři, psycholog je tedy předepsat nemůže.
- Ke klinickému psychologovi není potřeba doporučení od lékaře, zákon ho z toho pravidla vyjímá.
- Klinický psycholog může naopak sám indikovat další hrazené služby v rozsahu své způsobilosti.
- Klinicko psychologickou diagnostiku provádí klinický psycholog bez dohledu a bez indikace lékaře.
- Psychoterapeut je ve zdravotnictví označení odbornosti získané specializačním vzděláváním.
- Mimo zdravotnictví je od poloviny roku 2026 poradenská psychoterapie vázanou živností.
Psychiatr
Psychiatr je lékař, tedy absolvent lékařské fakulty, který následně získal specializovanou způsobilost v oboru psychiatrie. Postup upravuje zákon o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnických povolání lékaře a psychiatrie je v jeho příloze uvedena jako samostatný specializační obor.
Léky předepisuje lékař
Tohle je nejtvrdší a nejjednodušší rozlišovací znak. Zákon o léčivech stanoví, že humánní léčivé přípravky při poskytování zdravotních služeb předepisují lékaři na lékařský předpis. Psycholog ani klinický psycholog lékařem není, a proto léky nepředepisuje.
Neznamená to ale, že by psychiatr jen předepisoval. Zákon o veřejném zdravotním pojištění počítá i s péčí o pojištěnce s duševní poruchou nebo poruchou chování poskytovanou v jeho vlastním sociálním prostředí lékařem se specializací v psychiatrii nebo na základě jeho indikace. Na tomhle ustanovení stojí terénní model, který dnes zajišťují mezioborové týmy center duševního zdraví.
Psycholog ve zdravotnictví a klinický psycholog
Psycholog ve zdravotnictví je nelékařský zdravotnický pracovník. Do složení atestace pracuje pod odborným dohledem, po ní bez dohledu. Klinický psycholog je ten, kdo úspěšně ukončil specializační vzdělávání v oboru klinická psychologie atestační zkouškou, čímž získal specializovanou způsobilost a oprávnění užívat toto označení.
Kdo co smí
Vyhláška o činnostech zdravotnických pracovníků je v tomhle přesnější než samotný zákon. Psycholog ve zdravotnictví může pod odborným dohledem provádět klinicko psychologickou diagnostiku, podpůrnou psychoterapii a socioterapii, neodkladnou péči při akutních psychických krizích a traumatech, rehabilitaci psychických funkcí, psychologickou prevenci a poradenství i konziliární a posudkovou činnost.
Klinický psycholog vykonává tytéž činnosti bez odborného dohledu a bez indikace lékaře. To poslední je podstatné: klinicko psychologická diagnostika je podle vyhlášky činností, kterou klinický psycholog dělá sám, bez toho, aby ho k ní někdo posílal.
Doporučení od lékaře není podmínkou
Tady je nejcennější zjištění celého textu. Zákon o veřejném zdravotním pojištění obecně stanoví, že jiní zdravotničtí pracovníci než lékaři poskytují hrazené služby jen na základě indikace ošetřujícího lékaře. Ve stejné větě ale výslovně dodává, že to neplatí v případě klinických psychologů.
A jde ještě dál. Podle dalšího ustanovení lze hrazené služby poskytovat i na základě indikace klinického psychologa, jde-li o služby indikované v rozsahu jeho způsobilosti. Klinický psycholog tedy nejenže doporučení nepotřebuje, ale sám může další hrazenou péči indikovat.
Co zůstává podmínkou úhrady, je smlouva daného pracoviště se zdravotní pojišťovnou. To je ale jiná otázka než doporučení a je dobré se na ni ptát předem.
Psychoterapeut
Tenhle pojem je nejméně jednoznačný, protože má dva různé významy podle toho, kde se použije.
Ve zdravotnictví
Nařízení vlády o oborech specializačního vzdělávání uvádí u psychologa ve zdravotnictví tři obory a k nim odpovídající označení: klinická psychologie a klinický psycholog, dětská klinická psychologie a dětský klinický psycholog, psychoterapie a psychoterapeut. Psychoterapeut je tedy ve zdravotnictví označení odbornosti, které se získává specializačním vzděláváním.
Vyhláška o činnostech k tomu doplňuje, kdo smí vést systematickou psychoterapii. Psychoterapeut ji vykonává bez odborného dohledu a bez indikace lékaře. Klinický psycholog ji může vykonávat pod odborným dohledem psychoterapeuta, případně samostatně, pokud splnil podmínky staršího vzdělávacího režimu.
Mimo zdravotnictví
Mimo zdravotnictví se situace v roce 2026 změnila. Poskytování služeb v oblasti poradenské psychoterapie se stalo vázanou živností, tedy živností s předepsanou odbornou způsobilostí. Do té doby šlo provozovat obdobnou činnost i v režimu volné živnosti. Většina starších českých textů na tohle téma tedy popisuje stav, který už neplatí.
Praktický rozdíl pro klienta
Rozdíl mezi zdravotnickou a nezdravotnickou cestou je hmatatelný. Ve zdravotnictví se uplatní mlčenlivost podle zákona o zdravotních službách, vede se zdravotnická dokumentace s pravidly pro nahlížení, a služba může být hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Mimo zdravotnictví nic z toho neplatí a vztah se řídí smlouvou.
Co se hradí a co ne
Zákon o veřejném zdravotním pojištění sám rozsah hrazené psychoterapie neupravuje. Určuje ho seznam zdravotních výkonů vydávaný vyhláškou a úhradová vyhláška pro daný rok. To je důvod, proč se dostupnost a podmínky mění a proč nemá smysl spoléhat na to, co se psalo před několika lety.
Jediná zmínka o psychoterapii přímo v příloze zákona se týká podpůrné psychoterapie prováděné lékařem, který není psychiatr, a je podmíněna souhlasem revizního lékaře a omezena množstevně.
Pro člověka, který hledá pomoc, z toho plyne jediná praktická rada: zeptat se konkrétního pracoviště, jestli má smlouvu s vaší pojišťovnou a jestli je daný výkon hrazený. Odpověď se liší pracoviště od pracoviště.
Mlčenlivost
Ve zdravotnictví je mlčenlivost zákonnou povinností podle zákona o zdravotních službách a vztahuje se na všechny informace o zdravotním stavu pacienta a na skutečnosti, které se poskytovatel dozvěděl v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb.
Zvláštní pravidlo se týká právě psychoterapie. Do záznamů psychologických metod a popisu léčby psychoterapeutickými prostředky má i sám pacient omezený přístup, a to jen v rozsahu popisu příznaků, diagnózy, popisu terapeutického přístupu a interpretace výsledků testů.
Centra duševního zdraví
Vedle ambulantní péče funguje síť center duševního zdraví. Jejich personální složení stanoví vyhláška o požadavcích na minimální personální zabezpečení a jde o mezioborový tým, jehož součástí je psychiatr i klinický psycholog. Model stojí na tom, že péče přichází i do vlastního prostředí člověka, ne jen do ordinace.
Sedm věcí, které se o téhle oblasti plete
- Že k psychologovi je potřeba doporučení. Zákon klinické psychology z pravidla o indikaci lékařem výslovně vyjímá.
- Že psycholog nemůže nic indikovat. Klinický psycholog může sám indikovat hrazené služby v rozsahu své způsobilosti.
- Že psycholog může předepsat léky. Předepisování zákon o léčivech svěřuje lékařům.
- Že psychiatr jen předepisuje. Zákon počítá i s péčí v přirozeném prostředí pojištěnce na jeho indikaci.
- Že psycholog a psychoterapeut je totéž. Ve zdravotnictví je psychoterapeut samostatné označení odbornosti.
- Že psychoterapii mimo zdravotnictví nikdo neupravuje. Od poloviny roku 2026 jde o vázanou živnost.
- Že je jedno, kudy se jde. Mlčenlivost, dokumentace i úhrada se ve zdravotnictví a mimo něj liší.
Časté otázky
Potřebuju k psychologovi doporučení od lékaře?
U klinického psychologa ne. Zákon o veřejném zdravotním pojištění klinické psychology výslovně vyjímá z pravidla, podle kterého nelékaři poskytují hrazené služby jen na základě indikace ošetřujícího lékaře.
Kdo může předepsat léky?
Lékař. Zákon o léčivech stanoví, že humánní léčivé přípravky při poskytování zdravotních služeb předepisují lékaři, takže psycholog ani klinický psycholog je předepsat nemůže.
Jaký je rozdíl mezi psychologem a klinickým psychologem?
Klinický psycholog má atestaci, tedy dokončené specializační vzdělávání v oboru klinická psychologie, a vykonává činnosti bez odborného dohledu a bez indikace lékaře. Psycholog ve zdravotnictví bez atestace pracuje pod odborným dohledem.
Kdo smí vést psychoterapii?
Ve zdravotnictví psychoterapeut, tedy držitel specializace v oboru psychoterapie, bez odborného dohledu. Klinický psycholog ji může vést pod dohledem psychoterapeuta, případně samostatně, pokud splnil podmínky staršího vzdělávacího režimu.
Je psychoterapie mimo zdravotnictví regulovaná?
Od poloviny roku 2026 jde o vázanou živnost s předepsanou odbornou způsobilostí. Neplatí pro ni ale zdravotnická mlčenlivost, nevede se zdravotnická dokumentace a nehradí ji veřejné zdravotní pojištění.
Hradí psychoterapii pojišťovna?
Záleží na pracovišti a na konkrétním výkonu. Rozsah úhrady určuje seznam zdravotních výkonů vydávaný vyhláškou, ne přímo zákon, a podmínkou je smlouva pracoviště s vaší pojišťovnou.
Uvidím ve své dokumentaci celý průběh terapie?
Ne celý. U záznamů psychologických metod a popisu léčby psychoterapeutickými prostředky má i sám pacient přístup jen v rozsahu popisu příznaků, diagnózy, popisu terapeutického přístupu a interpretace výsledků testů.
Mohlo by vás zajímat
- co je vyhoření a co už ne podle mezinárodní klasifikace
- proč je u nespavosti první volbou terapie a ne léky
- jaká máte práva ke své dokumentaci včetně omezení u psychoterapie
Zdroje
Text vychází z platného znění předpisů, protože právě ony určují, kdo smí co. Rozsah úhrady se ale mění vyhláškami a ověřuje se u konkrétního pracoviště.
- zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, § 22, odborná způsobilost psychologa ve zdravotnictví
- zákon č. 95/2004 Sb., o způsobilosti lékařů, příloha se specializačními obory, mezi nimi psychiatrie
- vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků, § 23, § 122, § 123 a § 123a, tedy kdo smí co bez dohledu a bez indikace
- zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, § 18, kde je klinický psycholog vyjmut z povinnosti indikace lékařem
- zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech, § 80, předepisování léčivých přípravků svěřené lékařům
- nařízení vlády č. 31/2010 Sb. o oborech specializačního vzdělávání, odsud plyne, že psychoterapeut je označení odbornosti
- vyhláška č. 99/2012 Sb. o personálním zabezpečení, složení týmu center duševního zdraví
- stanovisko ministerstva k označení klinický psycholog, vysvětluje, proč označení platí i po legislativní úpravě
- duševní zdraví, za kým jít a kdo pomůže, výklad pro veřejnost na portálu ministerstva
