Neautorizovaná platba z účtu má v zákoně o platebním styku nastavení, které je pro klienta překvapivě příznivé, jen se o něm málo ví. Klient nemusí nic dokazovat, stačí, že transakci popře. Doložit, že platba byla ověřena, správně zaznamenána, zaúčtována a nebyla ovlivněna technickou poruchou, musí banka. Když to nedoloží, platí ze zákona, že transakce byla neautorizovaná. A lhůta na vrácení peněz není patnáct pracovních dnů, jak se často tvrdí, ale konec následujícího pracovního dne.
Ve zkratce
- Klient jen tvrdí, že platbu neautorizoval, dokazovat musí banka.
- Nedoloží-li banka čtyři věci současně, platí zákonná domněnka neautorizovanosti.
- Peníze se vracejí neprodleně, nejpozději do konce následujícího pracovního dne.
- Patnáct pracovních dnů je lhůta na vyřízení reklamace, ne na vrácení peněz.
- Spoluúčast klienta činí částku odpovídající 50 eurům, ne 150.
- Nepoužila-li banka silné ověření, klient nenese ztrátu vůbec, ani spoluúčast.
- Oznámit je nutné bez zbytečného odkladu, nejpozději do 13 měsíců od odepsání.
Kdy je platba neautorizovaná
Rozhoduje souhlas. Platba, ke které plátce souhlas dal, je autorizovaná. Platba bez souhlasu autorizovaná není a jen na ni dopadají pravidla popsaná dál.
Podvedený klient, který platbu sám schválil
Tohle je nejdůležitější rozlišení celého tématu a bohužel to nejtvrdší. Pokud oběť sama zadá potvrzovací kód nebo sama schválí platbu v aplikaci, byť ji k tomu někdo přiměl lstí, je platba autorizovaná. Zvláštní povinnost banky vrátit peníze se pak neuplatní.
Neznamená to ale, že klient nemá žádný nárok. Zákon výslovně říká, že právo z neautorizované nebo nesprávně provedené transakce nevylučuje právo na náhradu škody nebo na vrácení bezdůvodného obohacení. Znamená to jen, že se nejde cestou automatického vrácení. Souvislosti popisuje text o podvodech, na které lidé naráží.
Důkazní břemeno, nejsilnější ustanovení
Zákon to formuluje takto: tvrdí-li uživatel, že provedenou platební transakci neautorizoval, doloží poskytovatel tomuto uživateli, že transakce byla ověřena, správně zaznamenána, zaúčtována a že nebyla ovlivněna technickou poruchou nebo jinou závadou, jinak platí, že je platební transakce neautorizovaná.
Každé slovo tam něco nese. Klient tvrdí, nemusí dokazovat. Banka dokládá přímo klientovi, ne až soudu. Doložit musí čtyři věci současně. A když je nedoloží, nastupuje zákonná domněnka, že transakce byla neautorizovaná.
Obecné pravidlo jde stejným směrem: při posuzování, zda poskytovatel uživateli informaci poskytl nebo zpřístupnil, nese důkazní břemeno poskytovatel.
Do kdy musí banka vrátit peníze
Byla-li provedena neautorizovaná platební transakce, uvede poskytovatel neprodleně, nejpozději do konce následujícího pracovního dne poté, co ji zjistil nebo mu ji plátce oznámil, účet do stavu, v němž by byl, kdyby k odepsání nedošlo. Není-li to možné, vrátí částku, zaplacenou úplatu a ušlé úroky.
Tři věci se z toho běžně přehlédnou.
Neprodleně je pravidlo, konec dne je strop
Zákon říká neprodleně a konec následujícího pracovního dne je až krajní mez, ne standardní termín.
Lhůta běží i bez reklamace
Běží od dřívějšího ze dvou okamžiků, tedy od zjištění bankou, nebo od oznámení klientem. Banka tedy nemůže čekat na reklamaci, pokud si transakce všimla sama.
Uvedení do původního stavu je víc než vrácení částky
Základní variantou je uvedení účtu do stavu, v němž by byl, kdyby k odepsání nedošlo. To pokrývá i navazující následky, tedy poplatky a úroky, které kvůli odepsání vznikly, například úroky z nepovoleného přečerpání. Vrácení částky je až náhradní řešení pro případ, kdy původní stav obnovit nelze.
Kdy lhůta neběží
Jen v jednom případě. Lhůta nezačne běžet, dokud má banka důvod se domnívat, že plátce jednal podvodně, jestliže to spolu s odůvodněním písemně oznámí orgánu dohledu. Samotné podezření tedy nestačí, bez oznámení České národní bance lhůta běží dál.
Kolik nese klient
Plátce nese ztrátu do částky odpovídající 50 eurům, byla-li ztráta způsobena použitím ztraceného nebo odcizeného platebního prostředku nebo jeho zneužitím. V plném rozsahu nese ztrátu tehdy, způsobil-li ji podvodným jednáním nebo tím, že úmyslně nebo z hrubé nedbalosti porušil některou ze svých povinností.
Částka je v zákoně uvedena v eurech, takže v korunách nejde o pevné číslo. Starší materiály uvádějí 150 eur, to je ale údaj podle předpisu, který už neplatí.
Kdy spoluúčast neplatí vůbec
Spoluúčast se nepoužije, jestliže plátce nejednal podvodně a ztrátu, odcizení nebo zneužití platebního prostředku nemohl zjistit před provedením transakce, nebo pokud byly způsobeny jednáním poskytovatele.
První varianta je v praxi nejdůležitější. Je-li karta zneužita, aniž ji klient fyzicky ztratil, tedy typicky při zneužití údajů na internetu, klient zpravidla neměl jak zneužití zjistit dřív, než platba proběhla. Spoluúčast pak neplatí vůbec.
Které povinnosti se posuzují
Plný rozsah ztráty nese klient jen při porušení dvou konkrétních povinností: používat platební prostředek v souladu se smlouvou a přijmout přiměřená opatření na ochranu osobních bezpečnostních prvků, a bez zbytečného odkladu po zjištění oznámit ztrátu, odcizení nebo zneužití.
Nejde tedy o obecnou nedbalost ani o porušení jakékoli jiné smluvní povinnosti. Konkrétní hranici mezi běžnou a hrubou nedbalostí zákon nestanoví a posuzuje se případ od případu.
Silné ověření a co znamená jeho absence
Banka musí použít silné ověření uživatele, když plátce přistupuje k účtu přes internet, dává příkaz k elektronické platební transakci nebo provádí jiný úkon spojený s rizikem podvodného jednání.
A teď to podstatné. Jestliže plátce nejednal podvodně a poskytovatel silné ověření nepožadoval, nepoužije se celé ustanovení o nesení ztráty. Klient tedy nenese ztrátu vůbec, ani spoluúčast, ani plný rozsah při hrubé nedbalosti.
Kdo to nakonec zaplatí, si vyřídí banky mezi sebou. Neumožnil-li poskytovatel příjemce nebo příjemce použití silného ověření, má proti nim banka plátce postih. Vůči klientovi to nemá odkladný účinek.
Do kdy to musíte nahlásit
Lhůty jsou dvě současně, ne jedna. Subjektivní, tedy bez zbytečného odkladu poté, co se plátce o transakci dozvěděl. A objektivní, nejpozději do třinácti měsíců ode dne, kdy byla částka odepsána z účtu.
Objektivní lhůta neběží od zjištění, ale ode dne odepsání. Kdo si výpisy nekontroluje, o právo přijde i bez vlastního zavinění.
Kdy se lhůta staví
Poruší-li poskytovatel své informační povinnosti k platebním transakcím, lhůty neběží, dokud povinnost nesplní alespoň dodatečně.
Zmeškání se nepřihlíží samo
Detail, který stojí za zapamatování. Právo se nepřizná jen tehdy, když poskytovatel opožděné oznámení namítne. Konstrukce je obdobná promlčení, soud k tomu nepřihlíží z úřední povinnosti.
Co udělat jako první
- Oznámit bance. Tím končí odpovědnost klienta za další ztráty, banka musí zabránit dalšímu užití prostředku a začíná běžet lhůta na vrácení peněz.
- Nechat platební prostředek zablokovat. Vyplývá to z téže povinnosti banky.
- Vyžádat si doklad o tom, že jste oznámení učinili. Zákon na něj dává právo po dobu osmnácti měsíců.
- Podat reklamaci a hlídat, že banka rozlišuje lhůtu na vrácení peněz od lhůty na vyřízení reklamace.
- Sledovat třináctiměsíční lhůtu u starších transakcí, které jste dosud nezaznamenali.
Česká národní banka doporučuje případ oznámit i policii. Trestní oznámení ale není zákonnou podmínkou pro vrácení peněz, zákon o platebním styku ho nikde nevyžaduje. Tvrzení, že bez něj banka peníze nevrátí, neodpovídá zákonu. Co dělat se ztracenou kartou v zahraničí, popisuje samostatný text o ztrátě karty na cestách.
Když banka nevyhoví
Reklamace a její lhůta
Poskytovatel vyřídí stížnost nebo reklamaci týkající se platebních služeb do patnácti pracovních dnů. Brání-li mu překážka nezávislá na jeho vůli, sdělí to v téže lhůtě a vyřídí nejpozději do pětatřiceti pracovních dnů.
Tuhle lhůtu si nelze plést s lhůtou na vrácení peněz. Banka nemůže odkazovat na patnáct pracovních dnů jako na důvod, proč peníze nevrátila do konce následujícího pracovního dne.
Finanční arbitr
Spory ze služeb platebního styku patří do působnosti finančního arbitra a řízení je pro navrhovatele bezplatné. Podrobněji o tom píše text o tom, kam si stěžovat na finanční instituci.
Dohled není soud
Česká národní banka vykonává dohled nad bankami, ale konkrétní spor mezi klientem a bankou nerozhoduje. Podnět k dohledu tedy peníze nevymůže, i když má smysl jako upozornění na systémový problém.
Sedm věcí, které se o neautorizovaných platbách plete
- Že klient musí dokázat, že platbu neudělal. Klient tvrdí, dokazuje banka.
- Že banka má na vrácení patnáct pracovních dnů. To je lhůta na vyřízení reklamace.
- Že spoluúčast je 150 eur. To je údaj podle zrušeného předpisu, dnes je to 50 eur.
- Že spoluúčast platí vždy. Neplatí, pokud klient zneužití nemohl zjistit předem.
- Že bez trestního oznámení banka nezaplatí. Zákon trestní oznámení nevyžaduje.
- Že podezření z podvodu zastaví lhůtu. Zastaví ji až písemné oznámení dohledu s odůvodněním.
- Že podvedený klient je vždy chráněn. Platba, kterou sám schválil, je autorizovaná a jde se jinou cestou.
Časté otázky
Musím bance dokázat, že platbu neudělal já?
Nemusíte. Stačí, že to tvrdíte. Banka musí doložit, že transakce byla ověřena, správně zaznamenána, zaúčtována a nebyla ovlivněna technickou poruchou, jinak platí, že byla neautorizovaná.
Do kdy musí banka vrátit peníze?
Neprodleně, nejpozději do konce následujícího pracovního dne poté, co transakci zjistila nebo co jste ji oznámili. Patnáct pracovních dnů je lhůta na vyřízení reklamace, ne na vrácení peněz.
Kolik ztráty nesu sám?
Částku odpovídající 50 eurům, byla-li ztráta způsobena použitím ztraceného, odcizeného nebo zneužitého platebního prostředku. V plném rozsahu jen při podvodném jednání nebo při úmyslném či hrubě nedbalém porušení zákonných povinností.
Kdy nenesu ztrátu vůbec?
Když jste nejednali podvodně a zneužití jste nemohli zjistit před provedením platby, když bylo způsobeno jednáním banky, nebo když banka nepoužila silné ověření uživatele.
Do kdy musím platbu nahlásit?
Bez zbytečného odkladu poté, co jste se o ní dozvěděli, nejpozději však do třinácti měsíců ode dne, kdy byla částka odepsána z účtu.
Co když jsem platbu schválil, ale byl jsem podveden?
Taková platba je autorizovaná, takže se pravidla o automatickém vrácení neuplatní. Nárok ale může existovat z jiného právního důvodu, například z náhrady škody nebo z bezdůvodného obohacení.
Musím podat trestní oznámení?
Pro vrácení peněz podle zákona o platebním styku ne, zákon ho nevyžaduje. Česká národní banka ho doporučuje, ale podmínkou nároku není.
Mohlo by vás zajímat
- kam si stěžovat na banku, když reklamaci zamítne
- jak funguje bankovní identita a proč se ověření řeší tak přísně
- co kryje pojištění vkladů, tedy jiná ochrana peněz na účtu
Zdroje
Text vychází z platného znění zákona, ověřeného včetně budoucího znění vyhlášeného k pozdějšímu datu účinnosti. Částka spoluúčasti je v zákoně uvedena v eurech, proto se korunová hodnota neuvádí.
- zákon č. 370/2017 Sb., o platebním styku, § 181 k vrácení peněz, § 182 ke ztrátě nesené plátcem, § 187 k důkaznímu břemenu, § 188 ke lhůtám a § 223 k silnému ověření
- totéž znění k povinnostem a reklamaci, § 165 s povinnostmi uživatele, § 166 s právem na doklad o oznámení a § 258 s lhůtou na vyřízení reklamace
- zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, působnost u sporů ze služeb platebního styku
- působnost finančního arbitra na jeho vlastních stránkách
- upozornění České národní banky k silnému ověření u plateb kartou na internetu
- stížnosti na finanční instituce, kde Česká národní banka vymezuje, co dohled řeší
- ochrana spotřebitele na finančním trhu
- zákon o platebním styku v e-Sbírce, oficiální elektronická sbírka právních předpisů
