Pergola svépomocí stojí a padá se dvěma věcmi, které se později nedají opravit: s hloubkou základu a se způsobem, jakým je dřevo odděleno od betonu. Patka osazená mělčeji, než sahá promrzání zeminy, nadzvedne celou konstrukci hned první zimu. A sloupek, který stojí přímo na vodorovné betonové ploše, začne od paty hnít bez ohledu na to, kolikrát ho natřete.
Hlavní body
- Patky se betonují do nezámrzné hloubky, v nížinách zhruba od osmdesáti centimetrů, v jílu a ve vyšších polohách víc.
- Dřevo se nikdy nezapouští do země ani nestaví přímo na beton, mezi ně patří kotevní patka.
- Sloupky se v návodech pohybují kolem sto až sto dvaceti milimetrů, u zastřešené pergoly ale průřezy patří statikovi.
- Sklon zastřešení určuje krytina, ne vzhled. Bitumenový šindel potřebuje výrazně víc než falcovaný plech.
- Volně stojící pergola nemá oporu ve stěně, takže veškerou tuhost musí zajistit kotvení a zavětrování.
Jaká pergola pro kolik lidí
Místo přebírání hotových ploch se vyplatí počítat od stolu. Kolem něj je potřeba zhruba třicet centimetrů na odsunutí židle a dalších pětačtyřicet centimetrů na průchod. Když si k rozměru stolu přičtete tenhle pruh dokola, dostanete minimální půdorys posezení.
Nejčastěji se staví pergoly kolem čtyři krát tři metry nebo pět krát čtyři metry. Doporučené plochy pro čtyři a šest osob se ale napříč zdroji liší až dvojnásobně, od dvanácti do pětadvaceti metrů čtverečních, takže je berte jako orientaci a řiďte se výpočtem od stolu.
Výška pod hlavním trámem
Světlá výška pod hlavním trámem má být nejméně dvě stě dvacet centimetrů, příjemnější jsou dvě stě čtyřicet až dvě stě padesát. Nižší konstrukce působí stísněně a při každém průchodu hrozí, že do trámu narazíte.
Výška zároveň ovlivňuje průřez sloupku. U pergoly vysoké kolem dvou a půl metru se v návodech objevují hranoly sto dvacet krát sto dvacet milimetrů.
Průřezy sloupků a co k nim patří říct
České návody pracují se čtvercovými profily o hraně sto až sto dvacet milimetrů, u pergol z kulatiny se sloupky a vazníky uvádějí o průměru sto až sto šedesát milimetrů. Pro rozpětí tři až čtyři metry se objevuje minimum sto dvacet krát sto dvacet nebo sto krát sto padesát milimetrů.
Tady je ale nutné být upřímný: žádný z běžně dostupných českých zdrojů neuvádí tabulku průřezu v závislosti na výpočtovém zatížení. I prodejce konstrukčních hranolů sám píše, že jde o orientační hodnoty a že u zastřešených pergol, přístřešků a konstrukcí napojených na dům má návrh vycházet z projektu nebo ze statického posouzení. Čísla výš tedy slouží k představě, ne jako náhrada výpočtu.
Rozteč sloupků a rozpětí nosníků
U dřevěných překladů se jako dosažitelné maximální rozpětí uvádí zhruba tři až tři a půl metru. Větší rozpony se řeší ocelí, vazníky z dvojitých trámků nebo kazetovou konstrukcí.
Rozteč sloupků se v návodech pohybuje mezi jedním a půl až třemi a půl metry, nejčastěji kolem dvou a půl až tří metrů. Obvyklé profily vaznic jsou sto dvacet krát sto šedesát nebo sto dvacet krát dvě stě milimetrů, krokve osmdesát krát sto šedesát a podobně, přičemž volba závisí na zastřešení a na sněhové oblasti.
Rozteč krokví a proč se volí
U nezastřešené pergoly se rozteč volí podle toho, kolik stínu má konstrukce dávat. Tradičně se uvádí šest set až tisíc milimetrů u pergoly z hranolů a čtyři sta až osm set u kulatiny. Pro hustší stínění se jde na sto padesát až dvě stě padesát milimetrů, pro popínavé rostliny stačí tři sta až čtyři sta padesát.
U zastřešené pergoly rozhoduje krytina. Rozteč se pak řídí tím, co deska unese mezi podporami: u komůrkového polykarbonátu tloušťky deset milimetrů se uvádí rozpětí kolem šesti set až sedmi set milimetrů, u skleněné střechy zhruba sedm set padesát milimetrů podle formátu tabulí.
Nezámrzná hloubka, hlavní číslo celé stavby
Patka musí sahat pod úroveň, do které zemina promrzá. Jinak ji mráz nadzvedne a konstrukce se pokřiví. Hloubka závisí na zemině i na nadmořské výšce.
| Nadmořská výška | Štěrk | Hlína | Jíl |
|---|---|---|---|
| do 300 m | 80 cm | 100 cm | 120 az 130 cm |
| 300 az 500 m | 90 az 100 cm | 110 az 120 cm | 130 az 140 cm |
| 500 az 700 m | 110 az 120 cm | 120 az 130 cm | 140 az 150 cm |
| nad 700 m | 120 az 130 cm | 140 cm | 150 az 160 cm |
Kotvení sloupků do betonové patky
Nejběžnější postup vypadá takto: sejme se horní vrstva zeminy, vyhloubí se jáma o půdorysu zhruba dvě stě padesát až tři sta padesát milimetrů a zalije se betonem. Do čerstvého betonu se vtlačí kotevní patka, vyrovná se a nechá zatuhnout. U patky s trnem má být v betonu zalito zhruba tři čtvrtiny délky trnu.
Pozor na jednu věc, ve které si návody protiřečí. Některé uvádějí jámu hlubokou jen pětačtyřicet nebo padesát centimetrů, což je pro naprostou většinu Česka mělčeji, než sahá promrzání. Pro trvalou konstrukci to nestačí a je lepší držet se nezámrzné hloubky z tabulky výš.
Kotvení do stávající dlažby nebo terasy
Do hotového betonu se kotví chemickými kotvami, hloubka se uvádí zhruba od osmdesáti do sta milimetrů podle typu kotvy a zatížení. Závazný je vždy technický list konkrétní kotvy.
Kotvení pouze do dlažby je naopak uváděno mezi typickými chybami. Dlaždice sama o sobě nepřenese vodorovné síly od větru, a to je u pergoly zatížení, které rozhoduje.
Proč se sloupek nezapouští do země
Dřevo zabudované do země spadá podle ČSN EN 335 do třídy použití 4, tedy do prostředí s trvalým zvlhčením. Tuhle třídu prakticky zajistí jen tlaková impregnace, nikoli nátěr. Nadzemní části konstrukce jsou naproti tomu ve třídě 3.
Proto se dřevo od země i od vodorovných ploch patek odděluje. Prostor kolem patky se vyplatí zasypat štěrkem, který funguje jako drenáž a odvádí vodu pryč od paty sloupku.
Typy kotevních patek
Patky se dělí podle toho, jak se kotví k podkladu, a podle toho, jak drží sloupek. Podle kotvení jde o patku s trnem do čerstvého betonu, patku s deskou k přišroubování na hotový podklad a patku s hrotem nebo se zemním vrutem přímo do země. Podle horní části se rozlišují provedení ve tvaru U, L a T a takzvané skryté patky, zvláštní kategorií jsou botky s uzavřeným pláštěm.
Nastavitelné patky umožňují výškové doladění po osazení, což se hodí, pokud beton nesedí přesně. Na exponovaných místech se doporučuje nerezová ocel.
Spoje konstrukce
Pro pergolu se v praxi nejčastěji používá přeplátování vodorovných prvků v místě sloupku doplněné dlouhým vrutem se zápustnou hlavou. Z tesařských spojů připadají v úvahu i čepování, kampování a osedlání.
U čepování platí, že čep bývá široký zhruba na třetinu šířky trámu a dlab se dělá asi o deset milimetrů hlubší, než je délka čepu. Dlab se nikdy nevede napříč přes vlákna. Konstrukční vruty s dříkem kolem šesti milimetrů se většinou obejdou bez předvrtání, u větších průměrů a blízko konců prvků se předvrtává. Konkrétní délky vrutů pro jednotlivé spoje se z volně dostupných zdrojů doložit nedají, řiďte se technickým listem výrobce spojovacího materiálu.
Které dřevo na pergolu
Přirozenou trvanlivost popisuje norma EN 350 v pěti třídách, kde jednička je velmi trvanlivé dřevo. Dub a modřín se řadí do třídy 2, akát do třídy 1 až 2. Smrk a borovice patří mezi dřeviny s nízkou trvanlivostí, borovice je o něco odolnější než smrk.
Důležitý detail, který prodejci nezdůrazňují: bělové dřevo je bez ohledu na dřevinu klasifikováno nejhorší třídou. Modřín tedy není automaticky odolný, záleží na tom, kolik bělu obsahuje konkrétní kus. Sibiřský modřín bez povrchové ochrany navíc zhruba do půl roku ztmavne, což je ale vada estetická, ne statická.
Thermowood a údaje o životnosti
Tepelně upravené dřevo funguje na doložitelném principu: úpravou se degraduje hemicelulóza a dřevokazné houby ve dřevě nenajdou živiny. Prodejci mu přisuzují třídu trvanlivosti 2 až 3.
Čísla o životnosti v letech, která se u tepelně upraveného dřeva i u impregnovaných prvků objevují, ale nemají zveřejněnou metodiku ani zkoušku. Berte je jako tvrzení dodavatele. Doloženo je zato omezení, které uvádějí i sami prodejci: tepelně upravené dřevo se nehodí tam, kde je trvalý kontakt s vodou nebo se zemí.
Tlaková impregnace
Vakuo-tlaková impregnace vtlačuje účinné látky hluboko do struktury dřeva střídáním podtlaku a tlaku. U měďnatých přípravků se látky ve dřevě fixují a nevyluhují se, přičemž ochrana až do třídy použití 4 se prakticky dá zajistit jenom takto, nikoli nátěrem.
Povrchová ochrana a její obnova
Doporučují se hlavně tenkovrstvé lazury a oleje. Jejich výhoda je praktická: obnovují se bez nutnosti přebroušení, kdežto silnější vrstvy se před novou aplikací musí obrousit. Účinná je i kombinace tlakové impregnace a následného barevného oleje, který tvoří vodoodpudivou vrstvu.
Interval obnovy se napříč zdroji liší, objevuje se dva až tři roky prvních pět let a pak po třech letech, jinde tři až čtyři roky nebo dokonce až deset let podle expozice. Rozhoduje orientace ke světovým stranám, míra krytí před deštěm a sklon plochy. Slovo bezúdržbový se u dřevěné pergoly doložit nedá, všechny technické zdroje počítají s pravidelnou obnovou.
Sklon zastřešení podle krytiny
Sklon není otázka vkusu. Norma ČSN 73 1901 uvádí pro bitumenový šindel minimálně osmnáct stupňů, pro trapézové a vlnité plechy s hloubkou vlny alespoň pětatřicet milimetrů patnáct stupňů s příčnými spoji a osm stupňů bez nich, pro hladkou plechovou krytinu na drážky nebo lišty tři stupně a pro maloformátovou plechovou krytinu třicet stupňů.
U delších střešních ploch nad deset metrů a v horských a větrných oblastech se doporučuje sklon zvýšit ještě o pět stupňů. Pozor také na záměnu jednotek: třicet stupňů není třicet procent.
Polykarbonát, nejčastější volba
Uváděné minimální sklony se u polykarbonátu rozcházejí, objevuje se pět stupňů i sedm stupňů, jako optimum pro pergolu se doporučuje zhruba deset až dvanáct. Řiďte se technickým listem konkrétní desky.
Na pergolu se volí komůrkový polykarbonát tloušťky zhruba deset až šestnáct milimetrů. S tloušťkou klesá propustnost světla, u čtyř milimetrů kolem osmdesáti procent, u deseti kolem sedmdesáti a u šestnácti kolem šedesáti. Při montáži platí tři pravidla: vrstva chránící proti ultrafialovému záření směřuje nahoru, komůrky se orientují ve směru spádu, aby z nich odtékal kondenzát, a musí se ponechat dilatace, protože deska se teplem roztahuje.
Odvod vody
Základní provedení počítá s tím, že voda steče po spádu mimo konstrukci. Jenže bez žlabu končí na terase, na dlažbě, na patách sloupků nebo na fasádě.
Právě paty sloupků a spoje jsou místa, kde se vlhkost drží nejdéle, takže opakované namáčení je tam nejškodlivější. Proto se okap doplňuje i u pergoly, která vypadá jako otevřená konstrukce. Voda se pak svede do štěrkového lože, na zatravněnou plochu nebo do vsakování.
Přistavěná pergola a kotvení ke stěně
Přistavěná varianta se jednou stranou opírá o nástěnnou vaznici kotvenou do stěny domu, na druhé straně stojí na sloupcích. Kotvení se navrhuje podle skladby stěny, u masivního zdiva a betonu se volí chemické kotvy.
U zateplené fasády je situace jiná. Používají se kotvy s přerušením tepelného mostu, aby v místě kotvení neklesla povrchová teplota a nezačala kondenzovat vlhkost. Průchody fasádou se musí utěsnit a napojení střechy na stěnu se oplechuje. Dodatečné vrtání do zateplení bez přípravy patří mezi nejčastější příčiny zatékání.
Sníh a proč se u pergoly řeší
Zatížení sněhem se stanovuje podle ČSN EN 1991-1-3 a hodnota se odečítá z mapy sněhových oblastí. Většina území Česka spadá do oblastí s charakteristickou hodnotou zhruba nula sedm až dva kilonewtony na metr čtvereční, tedy zhruba osmdesát až dvě stě kilogramů na metr čtvereční.
Rozdíl mezi otevřenou a zastřešenou pergolou je zásadní. Konstrukce s roštem sníh nezachytí, zastřešená pergola má plnou plochu a všechen sníh se přenese do krokví, vaznic, sloupků a patek. Hodnotu pro své místo si odečtete z mapy, ale posouzení konstrukce na ni patří statikovi.
Vítr a zavětrování
Zavětrování dává konstrukci tuhost proti vodorovným silám a brání tomu, aby se rám zdeformoval do kosočtverce. Prakticky jde o vzpěry osazené zhruba pod pětačtyřiceti stupni, o ocelové perforované pásky, o táhla nebo o tuhé desky.
U volně stojící pergoly je to podstatnější než u přistavěné, protože chybí opora ve stěně a veškeré vodorovné zatížení musí přenést kotvení sloupků a ztužení. Zastřešená pergola se navíc chová jako plocha vystavená větru včetně sání zespodu, což bývá pro kotvení rozhodující. Vzpěra je tlačený prvek a hrozí u ní vybočení, riziko roste s délkou a klesajícím průřezem.
Kolik materiálu spotřebujete
Kusovník si spočítáte sami z rozměrů. U samostatně stojící pergoly do rozpětí kolem tří metrů jsou to čtyři sloupky a dvě podélné vaznice. Počet krokví vyjde jako délka pergoly dělená zvolenou roztečí plus jedna.
Příklad: pergola dlouhá čtyři metry s roztečí krokví osm set milimetrů potřebuje čtyři tisíce děleno osmi sty, tedy pět polí a šest krokví. Plocha krytiny se počítá jako plocha střechy plus přesahy. K objemu betonu na patky připočtěte rezervu, protože jáma nikdy nevyjde přesně.
Pořadí prací
- Vytyčte půdorys kolíky a provázkem a zkontrolujte pravé úhly shodností úhlopříček.
- Sejměte horní vrstvu zeminy, zhruba dvě stě milimetrů.
- Vyhloubte jámy o půdorysu zhruba dvě stě padesát až tři sta padesát milimetrů do nezámrzné hloubky podle zeminy a nadmořské výšky.
- Vybetonujte patky a do čerstvého betonu osaďte kotevní prvky, u patky s trnem zalijte zhruba tři čtvrtiny jeho délky.
- Vyrovnejte patky do jedné roviny a nechte beton zatuhnout.
- Osaďte sloupky do patek, zajistěte je dočasnými vzpěrami a zkontrolujte svislost vodováhou.
- Namontujte podélné vaznice a sešroubujte je se sloupky, teprve pak pokračujte nahoru.
- Osaďte krokve ve zvolené rozteči podle typu zastřešení.
- Doplňte zavětrování a vzpěry, které zajistí tuhost proti větru.
- Položte krytinu se sklonem podle jejího technického listu a s potřebnou dilatací.
- Doplňte oplechování a okap tak, aby voda nestékala na paty sloupků.
- Naneste povrchovou ochranu, lazuru nebo olej, a zasypte okolí patek štěrkem.
Sedm chyb u pergoly
- Patka nad nezámrznou hloubkou. Mráz konstrukci nadzvedne a pergola se pokřiví.
- Sloupek přímo na betonu nebo v zemi. Vlhkost vzlíná do dřeva a pata sloupku hnije.
- Kotvení pouze do dlažby. Dlaždice nepřenese vodorovné síly od větru.
- Chybějící zavětrování u volně stojící pergoly. Rám se postupně vychýlí do kosočtverce.
- Sklon podle vzhledu místo podle krytiny. Voda se drží na střeše a krytinou zatéká.
- Spoje, ve kterých se hromadí voda. Dřevo hnije zevnitř spoje, kde to není vidět.
- Zastřešená pergola bez posouzení na sníh. Plná plocha zachytí veškerou sněhovou pokrývku.
Co ještě navazuje
Pod pergolou obvykle vzniká pochozí plocha. Pokud plánujete dřevěnou terasu svépomocí, řeší se u ní spád a odvětrání roštu podobnou logikou jako u pat sloupků. Alternativou je pokládka zámkové dlažby, kde rozhoduje zhutnění podkladu. Stejné pravidlo o oddělení dřeva od terénu platí i pro stavbu zahradního domku.
Pergolu samotnou zákon nezná, posuzuje se podle toho, jak je postavená. Co se děje, když se stavba ukáže jako nepovolená, rozebírá text o tom, jak dopadne černá stavba a dodatečné povolení.
Časté otázky
Jak hluboké musí být základy pergoly?
Do nezámrzné hloubky, která se v nížinách pohybuje kolem osmdesáti centimetrů ve štěrku a sto centimetrů v hlíně, v jílu a ve vyšších polohách je větší, až kolem sto šedesáti centimetrů. Spodní hrana základu má sahat ještě zhruba deset centimetrů pod tuto úroveň a štěrkový podsyp se do hloubky nepočítá.
Jaký průřez sloupků zvolit na pergolu?
Návody uvádějí čtvercové profily o hraně sto až sto dvacet milimetrů, u výšky kolem dvou a půl metru sto dvacet krát sto dvacet milimetrů, pro rozpětí tři až čtyři metry minimálně sto dvacet krát sto dvacet nebo sto krát sto padesát. Jsou to orientační hodnoty, u zastřešené pergoly a u konstrukce napojené na dům patří návrh statikovi.
Jaká má být rozteč krokví u pergoly?
U nezastřešené pergoly podle požadovaného stínění, tradičně šest set až tisíc milimetrů, pro hustší stín sto padesát až dvě stě padesát a pro popínavky tři sta až čtyři sta padesát. U zastřešené rozhoduje krytina, například u komůrkového polykarbonátu tloušťky deset milimetrů se uvádí rozpětí kolem šesti set až sedmi set milimetrů.
Musí mít pergola spád, i když nemá střechu?
Zastřešená pergola ano a sklon určuje krytina, například bitumenový šindel osmnáct stupňů a hladká plechová krytina na drážky tři stupně. U otevřené pergoly se řeší spíš odvod vody od pat sloupků, protože opakované namáčení paty a spojů je hlavní příčina hniloby.
Proč se sloupek pergoly nesmí zabetonovat přímo?
Dřevo v trvalém kontaktu se zemí nebo s vlhkým betonem spadá podle ČSN EN 335 do třídy použití 4, kterou prakticky zajistí jen tlaková impregnace, ne nátěr. Proto se mezi beton a sloupek vkládá kotevní patka a okolí se zasypává štěrkem, který funguje jako drenáž.
Které dřevo je na pergolu nejodolnější?
Podle normy EN 350 se dub a modřín řadí do třídy trvanlivosti 2 a akát do třídy 1 až 2, smrk a borovice mají trvanlivost nízkou. Pozor na to, že bělové dřevo je bez ohledu na dřevinu klasifikováno nejhorší třídou, takže rozhoduje i konkrétní kus. Údaje o životnosti v letech pocházejí od prodejců a nemají doloženou metodiku.
Jak často se natírá dřevěná pergola?
Zdroje se rozcházejí, objevuje se dva až tři roky v prvních letech a pak po třech letech, jinde tři až čtyři roky i až deset let podle expozice. Rozhoduje orientace ke světovým stranám, míra krytí před deštěm a sklon plochy. Tenkovrstvá lazura se obnovuje bez přebroušení, silnovrstvý nátěr se před obnovou brousit musí.
Je u pergoly potřeba zavětrování?
U volně stojící pergoly ano, protože chybí opora ve stěně a všechny vodorovné síly od větru musí přenést kotvení sloupků a ztužení. Používají se vzpěry zhruba pod pětačtyřiceti stupni, ocelové pásky, táhla nebo tuhé desky. Zastřešená pergola je navíc vystavena i sání zespodu.
Uvedené průřezy, rozteče a hloubky jsou orientační a vycházejí převážně z podkladů dodavatelů a z běžných návodů; závazné jsou vždy pokyny výrobce konkrétního materiálu a technický list krytiny a kotev. Údaje o životnosti dřeva v letech, které uvádějí prodejci, nemají zveřejněnou metodiku ani zkoušku, proto je text neuvádí jako fakt. Návrh nosné konstrukce zastřešené pergoly, posouzení na zatížení sněhem a větrem a kotvení do stěny zateplené budovy patří statikovi nebo projektantovi, ne svépomocnému postupu.
K posezení pod pergolou se hodí i zahradní fontána, u které stačí zapuštěná nádrž bez otevřené hladiny.
Zastřešené posezení bývá prvním krokem, druhým pak stavbu pece na pizzu nebo jiné venkovní ohniště.
