Krevní obraz je nejčastější laboratorní vyšetření vůbec a zároveň to, které si lidé nejčastěji čtou sami. Papír z laboratoře k tomu svádí, protože u každé položky je číslo, vedle něj rozmezí a u vybočujících hodnot šipka nahoru nebo dolů. Jenže právě ta šipka svádí k závěru, který z ní nevyplývá. Referenční rozmezí totiž není hranice mezi zdravím a nemocí a už z toho, jak vzniká, plyne, že část zdravých lidí mimo něj padne. Text vysvětluje, co jednotlivé položky měří, odkud se rozmezí bere a proč tentýž výsledek ze dvou laboratoří není totéž číslo.
Ostatní vyšetření a jejich výklad shrnuje rozcestník o příznacích a vyšetřeních.
Ve zkratce
- Referenční rozmezí vzniká tak, že se z výsledků zdravé populace odřízne 2,5 procenta na každém konci.
- Z definice tedy pět procent zdravých lidí leží mimo rozmezí, aniž by jim něco bylo.
- Každá laboratoř má uvádět svoje vlastní meze, protože závisí na použité metodě a přístroji.
- Šipka na nálezu ze dvou laboratoří proto neznamená totéž a nálezy nejdou porovnávat jen podle šipek.
- Červená řada se čte pohromadě, indexy MCV a MCH jsou z ní jen dopočítané průměry.
- Diferenciální rozpočet se udává v procentech i absolutně a obojí může vést k jinému dojmu.
- U některých parametrů laboratoř neuvádí referenční mez populace, ale rozhodovací limit z doporučeného postupu.
Co krevní obraz vlastně měří
Národní zdravotnický informační portál, jehož garantem je ministerstvo zdravotnictví společně s Ústavem zdravotnických informací a statistiky, popisuje krevní obraz jako součást běžného vyšetření krve v rámci preventivní prohlídky nebo třeba předoperačního vyšetření. Jeho výsledkem je popis, poměry a charakteristiky jednotlivých složek krve, tedy informace o tom, jestli počet a kvalita červených krvinek, bílých krvinek a krevních destiček odpovídají obvyklému stavu.
Podstatné je slovo automatizovaný. Krevní obraz je test, který určuje počet krevních buněk v odebrané krvi přístrojem, ne pohledem do mikroskopu. Přístroj buňky počítá a měří, a část položek na nálezu vůbec neměří, ale dopočítává z jiných. To je důvod, proč se některá čísla pohybují společně a proč nemá smysl vytrhávat je z kontextu.
Odkud se bere referenční rozmezí
Tohle je jádro celého textu a zároveň to, co bývá největším překvapením. Referenční rozmezí není hranice, za kterou začíná nemoc. Je to statistický popis toho, jak vypadají výsledky u referenční populace, obvykle u zdravých dárců krve.
Postup je podle portálu Lab Tests Online, který v české verzi odborně zaštiťuje Česká společnost klinické biochemie, následující. Vyberou se jedinci splňující kritéria, odebere se jim krev, změří se sledovaná látka, všechny výsledky se seřadí podle velikosti a na obou koncích se oddělí 2,5 procenta. Uvnitř rozmezí pak leží devadesát pět procent výsledků.
Proč pět procent zdravých lidí vybočuje
Z toho postupu plyne přímý důsledek, který tentýž zdroj pojmenovává doslova: u pěti procent zdravých jedinců najdeme výsledek mimo referenční rozmezí, a je to známkou individuality těchto lidí, nikoli přítomnosti onemocnění. Zdroj k tomu dodává, že je to potřeba si uvědomit při hodnocení výsledků, které jsou mírně mimo referenční meze.
Řečeno jinak, kdyby se odebral krevní obraz dvaceti zcela zdravým lidem, u jednoho z nich by se čekaně objevila alespoň jedna šipka. A protože běžný krevní obraz obsahuje kolem desítky položek, pravděpodobnost, že aspoň jedna vybočí, je u naprosto zdravého člověka docela vysoká.
Proč se meze mezi laboratořemi liší
Referenční rozmezí se neliší jen mezi věkovými skupinami a mezi muži a ženami, ale i mezi laboratořemi. Důvod je technický. Meze se mohou lišit podle použité metody, a proto by každá laboratoř měla uvádět svoje vlastní referenční hodnoty.
Hypertextový standard DASTA, který vydává ministerstvo zdravotnictví jako datový standard pro předávání zdravotnických informací, k tomu dodává, že referenční intervaly vznikají statistickým zpracováním výsledků referenční populace a že se v nich zohledňují vlivy pohlaví, věku a dalších demografických faktorů.
Co to znamená pro srovnávání dvou nálezů
Praktický důsledek je nepříjemný, ale jednoznačný. Dva nálezy ze dvou různých laboratoří nejdou porovnat pohledem na šipky. Když stejná hodnota vyjde v jedné laboratoři jako mírně zvýšená a ve druhé jako v mezích, není to chyba ani jedné z nich. Porovnávat jde jen samotná čísla, a i to jen tehdy, když je použitá stejná jednotka a v ideálním případě stejná metoda.
Červená řada a co spolu souvisí
Skupina položek kolem červených krvinek se čte pohromadě, protože jednotlivé hodnoty jsou spolu svázané. Erytrocyty jsou červeně zbarvené buňky kulatého, zploštělého tvaru s prohlubní uprostřed. Hemoglobin je bílkovina, která v těle přenáší kyslík. Hematokrit vyjadřuje procentuální zastoupení červených krvinek v celkovém množství krve.
Tři čísla, tři různé pohledy na totéž. Kolik krvinek, kolik přenašeče kyslíku a jakou část objemu krve krvinky zabírají.
Indexy MCV, MCH a MCHC
Následující tři položky se neměří, ale počítají z předchozích. Střední objem erytrocytu, tedy MCV, vyhodnocuje průměrnou velikost červené krvinky. Střední množství hemoglobinu v erytrocytu, tedy MCH, udává průměrné množství hemoglobinu v jedné krvince. Střední koncentrace hemoglobinu, tedy MCHC, popisuje jeho průměrné procentuální zastoupení.
Protože jde o průměry dopočítané z jiných čísel, nedává smysl brát je samostatně. Když se pohne jedna vstupní hodnota, pohnou se i ony, aniž by přinesly jakoukoli novou informaci. Samostatnou hodnotu má šíře distribuce erytrocytů, tedy RDW, která popisuje variabilitu velikosti krvinek ve vzorku, tedy jestli jsou všechny podobné, nebo je mezi nimi velký rozptyl.
Bílá řada a diferenciální rozpočet
Bílé krvinky drží organismus zdravý, bojují s infekcí a podílejí se na hojení poranění. Existuje jich pět typů a diferenciální rozpočet je právě to vyšetření, které je rozliší a spočítá. Rozeznávají se neutrofily, lymfocyty, monocyty, eozinofily a bazofily.
Diferenciál je diagnosticky užitečný, protože změny v množství bílých krvinek mohou podle Národního zdravotnického informačního portálu pomoci při rozpoznání celé řady onemocnění, od virových a bakteriálních infekcí přes parazitární onemocnění po onemocnění krve.
Procenta proti absolutním číslům
Výsledky se uvádějí v procentech i v absolutních hodnotách a mezi obojím je rozdíl, který snadno svede. Procenta popisují poměr mezi typy bílých krvinek, takže se změní i tehdy, když se ve skutečnosti pohnula jen jedna složka. Absolutní číslo popisuje, kolik buněk daného typu v objemu krve skutečně je. Nález, kde procento lymfocytů kleslo jen proto, že vzrostly neutrofily, vypadá při čtení procent úplně jinak než při čtení absolutních čísel.
Krevní destičky
Trombocyty nejsou plnohodnotné buňky, ale fragmenty buněk, které hrají důležitou roli při srážení krve. Na nálezu bývá jejich počet a někdy i odvozené parametry popisující jejich velikost. Stejně jako u ostatních položek platí, že jediná mírná odchylka od rozmezí sama o sobě nic neurčuje, protože počet destiček kolísá a bývá ovlivněn i technikou odběru.
Referenční mez proti rozhodovacímu limitu
Na nálezu vypadají obě čísla stejně, ale znamenají něco úplně jiného. Referenční interval popisuje, jak vypadá zdravá populace. Rozhodovací limit, tedy takzvaný cut off, je podle standardu DASTA konsenzuální hodnota určená odborníky tak, aby co nejefektivněji rozlišila mezi zdravím a chorobou.
Nejznámějším příkladem jsou krevní tuky. České odborné společnosti pro aterosklerózu a pro klinickou biochemii se ve svém společném stanovisku shodly, že by laboratoře u krevních lipidů neměly uvádět referenční meze, ale rozhodovací hodnoty podle platných doporučení. Podrobněji tuhle logiku rozebírá text o tom, co znamenají hodnoty cholesterolu, protože právě tam vede k závěru, který se na první pohled neshoduje s tabulkou na papíře.
Proč nález čte lékař
Laboratoř porovná naměřenou hodnotu se svým vlastním rozmezím a vyznačí odchylku. Nic víc udělat nemůže, protože o pacientovi nic neví. Lékař hodnotí totéž číslo v kontextu potíží, užívaných léků, ostatních položek nálezu a předchozích výsledků téhož člověka.
Proto je vývoj v čase u téhož člověka a v téže laboratoři obvykle vypovídavější než jednorázové číslo. A proto také samotná šipka není důvod k obavám ani k úlevě. Krevní obraz je nejčastěji součástí preventivní prohlídky u praktického lékaře, kde ho lékař vyhodnocuje spolu s ostatními nálezy z téhož dne.
Šest věcí, které o krevním obrazu neplatí
- Že hodnota mimo rozmezí znamená nemoc. Rozmezí je nastavené tak, že mimo něj padne pět procent zdravých lidí.
- Že se šipky z různých laboratoří dají porovnat. Každá laboratoř má vlastní meze podle použité metody.
- Že každá položka nese samostatnou informaci. Indexy MCV, MCH a MCHC jsou dopočítané průměry z jiných čísel na témže nálezu.
- Že procenta v diferenciálu říkají totéž co absolutní čísla. Poměr se mění i tehdy, když se pohnula jen jedna složka.
- Že všechna čísla na nálezu jsou stejného druhu. U části parametrů jde o rozhodovací limit z doporučeného postupu, ne o statistickou normu populace.
- Že je krevní obraz vyšetření na všechno. Popisuje složení krve, nikoli funkci jednotlivých orgánů, k tomu slouží jiné odběry.
Časté otázky
Znamená šipka na nálezu, že je něco špatně?
Sama o sobě ne. Referenční rozmezí vzniká odříznutím 2,5 procenta výsledků na každém konci u zdravé populace, takže pět procent zdravých lidí leží mimo. Mírná odchylka je podle odborných zdrojů známkou individuality, ne onemocnění.
Proč mám v každé laboratoři jiné referenční hodnoty?
Protože rozmezí závisí na použité metodě a přístroji a každá laboratoř má uvádět svoje vlastní. Nálezy ze dvou laboratoří proto nejdou srovnávat podle šipek, jen podle samotných čísel a stejných jednotek.
Co je diferenciální rozpočet?
Vyšetření, které rozliší a spočítá pět typů bílých krvinek, tedy neutrofily, lymfocyty, monocyty, eozinofily a bazofily. Uvádí se v procentech i v absolutních hodnotách a obojí se čte jinak.
Co znamená MCV a MCH?
Střední objem erytrocytu a střední množství hemoglobinu v erytrocytu. Nejde o měřené hodnoty, ale o průměry dopočítané z ostatních položek červené řady, takže samostatně vytržené obvykle nic neříkají.
Musím jít na krevní obraz nalačno?
Řiďte se pokynem lékaře, který odběr indikoval. Nalačno se obvykle chodí kvůli dalším parametrům, které se odebírají spolu s krevním obrazem, ne kvůli němu samotnému.
Proč se výsledek liší od minule, i když se cítím stejně?
Hodnoty krevního obrazu kolísají v čase i v průběhu dne a ovlivňuje je hydratace, akutní infekce nebo léky. Proto je vypovídavější vývoj v čase u téhož člověka než jediné číslo.
Můžu si nález vyhodnotit sám podle tabulek na internetu?
Čísla z cizí tabulky se nedají použít, protože rozmezí platí vždy pro konkrétní laboratoř a metodu. Nález navíc dává smysl až spolu s potížemi, léky a předchozími výsledky, což je práce lékaře, který odběr indikoval.
Když krevní obraz ukáže nízký hemoglobin a vy zároveň pociťujete únavu, dušnost nebo bušení srdce, mohou to být příznaky chudokrevnosti, jejichž příčinu je potřeba s lékařem dohledat.
Mohlo by vás zajímat
- jak se hodnotí cholesterol a krevní tuky, kde platí jiná logika než u zbytku nálezu
- co obsahuje preventivní prohlídka, při které se krevní obraz nejčastěji odebírá
- jak se vyšetřuje štítná žláza, další případ hodnoty, kterou nelze číst izolovaně
Zdroje
Text vychází z portálu garantovaného Ministerstvem zdravotnictví a z odborných zdrojů k laboratorní diagnostice.
- krevní obraz na Národním zdravotnickém informačním portálu, garantem je Ministerstvo zdravotnictví a ÚZIS
- červený krevní obraz, definice vyšetření počtu červených krvinek
- diferenciální krevní obraz, pět typů bílých krvinek a co změny znamenají
- jak vznikají referenční hodnoty, včetně odříznutí 2,5 procenta na obou koncích
- popis jednotlivých položek nálezu, erytrocyty, hemoglobin, hematokrit, indexy a trombocyty
- interpretace laboratorního testu podle standardu DASTA, rozdíl mezi referenčním intervalem a rozhodovacím limitem