Okrasné keře se vybírají podle stanoviště a účelu, ne podle fotky v katalogu. Na plné slunce patří jiné druhy než pod strom, na živý plot jiné než jako solitéra, a rychlý růst znamená častější řez. Základní pravidlo řezu se přitom odvíjí od jediné věci: jestli keř kvete na loňském, nebo na letošním dřevě.
Výběr podle stanoviště i další skupiny rostlin shrnuje rozcestník o zahradních rostlinách.
Hlavní body
- Co kvete na loňském dřevě, se řeže po odkvětu, co na letošním, před rašením.
- Rychlý růst není výhoda zadarmo, znamená častější stříhání.
- Slunce a sucho nejsou totéž, řada slunných druhů potřebuje vláhu.
- Spon živého plotu se liší podle druhu, univerzální číslo neexistuje.
- V zahradě s dětmi se vyplatí vědět, které běžné keře jsou jedovaté.
Jak se keře dělí podle účelu
Praktické členění je na kvetoucí okrasné, plodící užitkové, keře do živých plotů a na ohraničení, a nízké až půdopokryvné. Zvlášť se pak řeší solitéry, tedy keře vysazované samostatně jako dominanta.
Účel rozhoduje víc než vzhled. Solitéra musí být krásná ze všech stran a celý rok, keř do živého plotu musí snést pravidelný řez, půdopokryvný druh musí rychle zapojit plochu a potlačit plevel.
Keře, které kvetou nejdřív
Sezona začíná dřív, než čekáte. Vilín (Hamamelis) a kalina bodnantská (Viburnum x bodnantense) kvetou už v zimním předjaří, tedy v době, kdy je zahrada jinak prázdná.
Časné jaro pak patří zlatici prostřední (Forsythia x intermedia), dřínu obecnému (Cornus mas), meruzalce krvavé (Ribes sanguineum), pierisu japonskému (Pieris japonica) a kdoulovci japonskému (Chaenomeles japonica). Jsou to keře, které dělají první barvu v roce.
Pozdní jaro a léto
V pozdním jaru nastupuje muchovník Lamarckův (Amelanchier lamarckii), dřín květnatý (Cornus florida), bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus) a kalina japonská (Viburnum plicatum). Rododendrony a azalky kvetou zhruba v dubnu a květnu, šeříky o něco později.
Léto drží ibišek syrský (Hibiscus syriacus), komule Davidova (Buddleja davidii), abélie velkokvětá (Abelia x grandiflora), třezalka a hortenzie velkolistá. Nejdéle vydrží ořechokřídlec klandonský (Caryopteris x clandonensis), který kvete až do podzimu, a keřové růže kvetoucí do prvních mrazíků.
Jak si poskládat rok
Nejčastější chyba při zakládání zahrady je nakoupit všechno kvetoucí najednou v květnu. Výsledkem je zahrada, která tři týdny hoří a zbytek roku je zelená.
Praktičtější je vybírat po jednom až dvou druzích na každé období: něco na předjaří, něco na časné jaro, hlavní kvetení, letní kvetení a něco s podzimním zbarvením nebo plody. Zahrada pak funguje deset měsíců v roce.
Stálezelené keře
Zajišťují celoroční strukturu a soukromí i v zimě. Fungují jako optická clona, větrolam a stabilní prvek, kolem kterého se zbytek výsadby mění.
Z listnatých se používá blýskavka Fraserova (Photinia x fraseri) na živé ploty i jako solitéra, bobkovišeň (Prunus laurocerasus), zimolez zašpičatělý (Lonicera acuminata) na pohledové clony, brslen Fortuneův (Euonymus fortunei) půdopokryvně a skalník (Cotoneaster) na svahy. Pozor u ptačího zobu, který se někdy uvádí jako stálezelený, ale v tuhých zimách listy shazuje.
Jehličnany jsou zvláštní skupina
Tis, cypřišek, jalovec a zerav se v přehledech běžně míchají mezi keře, botanicky ale jde o jehličnany. V zahradě se chovají jinak: rostou pomaleji, hůř snášejí radikální řez a část z nich okyseluje půdu opadem.
Pro plánování to znamená, že se s nimi počítá jako s trvalým prvkem. Zatímco kvetoucí keř lze po letech vyměnit, vzrostlý tis nebo túje se odstraňují podstatně hůř.
Rychle rostoucí keře
Rychle rostoucím dřevinám se běžně přisuzuje přírůstek zhruba třicet až šedesát centimetrů ročně, přičemž některé druhy jdou výrazně výš. Čísla se ale mezi zdroji rozcházejí a silně závisí na stanovišti a stáří rostliny, takže je berte jako orientační.
Rychlý růst má daň: častější řez. Bez něj plot zhoustne nahoře a vyholí se dole. Proto se živý plot stříhá do tvaru lichoběžníku se širší spodní částí, aby se ke spodku dostalo světlo.
Keře do stínu a polostínu
Do polostínu se hodí hortenzie, ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) a zimolez Henryho (Lonicera henryi). Do hlubšího stínu cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium), tis červený (Taxus baccata), břečťan popínavý (Hedera helix) a muchovník.
Rododendron se někdy řadí mezi keře do stínu, přesnější je polostín. Ve skutečně hlubokém stínu kvete méně a později. Pro zaplnění plochy pod keři se hodí trvalky do stínu, které si se stejnými podmínkami poradí.
Keře na plné slunce
Na výsluní obstojí tavolník (Spiraea), dřišťál (Berberis), tamaryšek (Tamarix), hlohyně šarlatová, šeřík (Syringa) a třezalka.
Zásadní upřesnění, které se v přehledech často ztrácí: slunce není totéž co sucho. Hortenzie latnatá a komule Davidova sice snesou plné výsluní, ale potřebují hlubší půdu, mulč a v suchu zálivku. Kdo je zasadí na jižní svah s mělkou půdou a nechá je být, dostane uschlé keře.
Kyselomilné keře
Acidofilní druhy jsou rododendron, azalka, vřes a borůvka. Vyžadují kyselou půdu, uvádí se pH pod 5,5. Hortenzie a magnólie snášejí jen slabě kyselou reakci.
Prakticky to znamená propustnou vzdušnou půdu s přídavkem rašeliny nebo substrátu pro vřesovištní rostliny. Vyplatí se sázet je pohromadě do jednoho záhonu, aby se dala celá plocha zalévat a hnojit stejně. Podrobnosti popisuje text o tom, co potřebuje rododendron a proč mu žloutnou listy.
Spon výsadby
| Použití | Orientační vzdálenost |
|---|---|
| Túje na stříhaný plot | zhruba 60 az 80 cm |
| Bobkovišeň | zhruba 80 az 100 cm |
| Ptačí zob | zhruba 30 az 40 cm |
| Habr a buk | zhruba 50 az 70 cm |
| Smíšený volně rostoucí plot | zhruba 100 az 150 cm |
Hodnoty vycházejí z doporučení českých zahradnických center. Spon se mezi zdroji výrazně liší a závisí na druhu, vzrůstu a na tom, jak rychle má plot zapojit, u konkrétní odrůdy proto rozhoduje doporučení pěstitele.
Odstup od hranice pozemku
Živý plot se nesází těsně k plotu. Uváděná rozumná vzdálenost od neživého plotu je kolem půldruhého metru, u dřevin dorůstajících nad tři metry se doporučuje odstup ještě větší.
Důvod je praktický: potřebujete se ke keři dostat z obou stran, abyste ho mohli stříhat, a sousedovi nemá přerůstat přes plot. Ušetřený půlmetr při výsadbě se vrací jako roky nepohodlí.
Hloubka výsadby
Sází se tak, aby kořenový krček byl v úrovni půdy. Je to stejné pravidlo napříč druhy a jedna z nejčastějších chyb, kterých se lidé dopouštějí.
Příliš hluboká výsadba znamená, že kůra zůstává dlouhodobě v kontaktu s vlhkou půdou, zahnívá a rostlina strádá. Projeví se to až po měsících, takže si souvislost málokdo spojí.
Kontejnerované, nebo prostokořenné
Kontejnerované sazenice lze vysazovat prakticky po celou sezonu, kdykoli nemrzne, s výjimkou podmáčené půdy a dlouhého sucha. Při převozu se nepoškodí kořeny a rostliny se lépe ujímají.
Prostokořenné sazenice se vysazují v době vegetačního klidu, tedy na podzim po opadu listí a na jaře před rašením. Jsou levnější, ale hrozí u nich proschnutí kořenů. Zdroje se rozcházejí v tom, které jsou kvalitnější, protože porovnávají různá kritéria. Pro kutila je kontejnerovaná sazenice jistější volba.
Základní pravidlo řezu
Tohle je nejužitečnější věc, kterou si z celého přehledu odnést. Keře, které kvetou na loňském dřevě, se řežou ihned po odkvětu, jinak se odstraní květní pupeny pro příští rok. Patří sem zlatice, šeřík nebo tavolník japonský.
Keře kvetoucí na letošním dřevě se řežou brzy na jaře před rašením. Patří sem komule, ibišek nebo hortenzie latnatá. Doplňková pravidla: neřezat těsně před silnými mrazy a neodebírat najednou víc než třetinu objemu. Podrobný rozbor podle druhů u nejčastěji kaženého keře nabízí návod na to, kdy stříhat hortenzie.
Keře s plody pro ptáky
Plodící keře prodlužují okrasnou hodnotu do zimy a zároveň jsou zdrojem potravy. Patří sem dřín, kalina, bez černý, hloh, šípkové růže, ptačí zob, rakytník, pámelník, hlohyně, skalník, mahonie, dřišťál, aronie a muchovník.
Když plánujete výsadbu s tímhle záměrem, vyplatí se kombinovat opadavé a stálezelené druhy, aby v porostu zůstal i zimní úkryt, a volit druhy plodící v různých obdobích. Jinak je hostina v září a v lednu prázdno.
Jedovaté keře
V zahradě s malými dětmi stojí za to vědět, co kde roste. Mezi běžně vysazované jedovaté dřeviny patří tis (Taxus), který je prudce jedovatý s výjimkou červených míšků kolem semene, štědřenec neboli zlatý déšť (Laburnum), u kterého je jedovatá celá rostlina a nejvíc semena, brslen evropský (Euonymus europaeus), zimostráz (Buxus), cesmína (Ilex), lýkovec (Daphne), jalovec chvojka (Juniperus sabina) a vistárie čínská (Wisteria sinensis).
U hlohyně šarlatové jsou zaznamenány otravy dětí po požití plodů, u štědřence se uvádí, že stačí velmi malé množství semen nebo květů. Neznamená to tyhle rostliny nepěstovat, ale u zahrady, kde si hrají malé děti, je rozumné je vysadit mimo hlavní pobytové zóny.
Když k otravě dojde
Při podezření na požití jedovaté rostliny je k dispozici Toxikologické informační středisko s nepřetržitou službou na telefonech 224 919 293 a 224 915 402.
Pomůže, když víte, o jakou rostlinu šlo. Proto se vyplatí schovat si štítky ze sazenic nebo si aspoň poznamenat, co jste kam zasadili, zvlášť u druhů z výčtu výše.
Nenáročné keře
Nenáročné druhy snesou sucho i mráz a nevyžadují častou péči. Opakovaně se mezi nimi objevuje tavolník, mochna křovitá (Potentilla fruticosa), dřišťál, brslen Fortuneův, komule a třezalka.
Nenáročnost ale neznamená bez péče. I ony potřebují první rok po výsadbě zálivku, než zakoření, a většina z nich vypadá výrazně lépe s občasným řezem než ponechaná osudu.
Mrazuvzdornost a zóny
Mrazuvzdornost se popisuje pomocí zón, které vycházejí z průměrných ročních minimálních teplot. Každé rostlině je přiřazena zóna, ve které ještě spolehlivě přezimuje.
Větší část České republiky spadá do zóny šest, s odchylkami podle nadmořské výšky, takže podhůří a jižní Morava se liší. Údaj na štítku je proto vodítko, ne záruka, a v chladnějších polohách se vyplatí volit odolnější druhy.
Keře do nádob
Do nádob se hodí kompaktní a pomalu rostoucí druhy: borovice kleč a její kultivary, plazivé jalovce, pomalu rostoucí cypřiše, skalník, skimie, zimostráz, tis, ptačí zob a dřišťál.
Omezení jsou tři. V létě se kořenový bal snadno přehřeje, při vytrvalých deštích hrozí přemokření a v zimě promrznutí. Řeší se to izolací nádoby, umístěním ke zdi, částečným zapuštěním a vrstvou chvojí. Když rostlina rychle vysychá a přestává růst, je čas na přesazení.
Nízké a půdopokryvné keře
Zabraňují růstu plevele, chrání půdu před vysycháním a erozí a nahradí trávník tam, kde se špatně seká. Patří sem brslen, mochny, tavolník a kompaktní jehličnany s poléhavým růstem.
Na slunná suchá místa se hodí nízké jalovce, do stínu barvínek, škornice nebo brslen Fortuneův. První rok až dva potřebují pravidelnou zálivku a mulčování, než plochu zapojí, teprve pak se o sebe postarají samy.
Výběr a výsadba krok za krokem
- Určete, kolik hodin přímého slunce má místo denně a jestli je půda vlhká, nebo suchá.
- Rozhodněte účel, tedy solitéra, živý plot, podrost, nebo nádoba.
- Vyberte druhy tak, aby na zahradě kvetlo něco v každém období roku.
- U kyselomilných druhů počítejte s úpravou půdy a sázejte je pohromadě.
- Ověřte dospělou velikost keře a podle ní zvolte spon a odstup od plotu.
- V zahradě s malými dětmi zkontrolujte, jestli vybraný druh není jedovatý.
- Zvolte kontejnerovanou sazenici, pokud nesázíte v době vegetačního klidu.
- Vykopejte dostatečně širokou jámu a kořenový bal před výsadbou rozvolněte.
- Usaďte rostlinu tak, aby kořenový krček zůstal v úrovni půdy.
- Vydatně zalijte, aby se zaplnily vzduchové kapsy kolem kořenů.
- Namulčujte plochu a první sezonu pravidelně zalévejte.
- Řez naplánujte podle toho, jestli keř kvete na loňském, nebo na letošním dřevě.
Šest chyb při výběru a výsadbě keřů
- Výběr podle fotky, ne podle stanoviště. Každý druh má konkrétní nároky na světlo a vláhu.
- Nákup samých květnově kvetoucích druhů. Zahrada tři týdny hoří a pak je prázdná.
- Příliš malá jáma. Kořeny se v ní kříží a ohýbají a rostlina se neujme.
- Příliš hluboká výsadba. Kůra v kontaktu s vlhkou půdou zahnívá.
- Nerozvolněný kořenový bal. Kořeny zůstanou stočené ve tvaru kontejneru.
- Spon podle velikosti sazenice. Za pět let je z plotu nepropustná houština.
Kam dál
Dva nejčastěji pěstované okrasné keře mají vlastní podrobné návody, protože u obou se dělá nejvíc chyb. U hortenzie je to řez, u rododendronu půda.
Kdo chce zahradu, která nepotřebuje každý týden pozornost, najde další možnosti mezi trvalkami. Pro místa pod keři a stromy se hodí právě stínomilné druhy, které dokážou zapojit plochu tam, kde tráva neroste.
Časté otázky
Které keře kvetou nejdřív na jaře?
Vilín a kalina bodnantská kvetou už v zimním předjaří. V časném jaře následuje zlatice, dřín obecný, meruzalka krvavá a kdoulovec japonský.
Kdy stříhat okrasné keře?
Podle toho, kdy kvetou. Keře kvetoucí na loňském dřevě ihned po odkvětu, keře kvetoucí na letošním dřevě brzy na jaře před rašením.
Jaké keře se hodí do stínu?
Do polostínu hortenzie, ptačí zob a zimolez, do hlubšího stínu cesmína, tis, břečťan a muchovník. Rododendron patří spíš do polostínu než do plného stínu.
Které keře rostou nejrychleji?
Rychle rostoucím druhům se přisuzuje přírůstek zhruba třicet až šedesát centimetrů ročně, některé jdou výš. Rychlý růst ale znamená častější řez.
Jaký zvolit rozestup u živého plotu?
Podle druhu, univerzální číslo neexistuje. Ptačí zob se sází hustěji než bobkovišeň, smíšený volně rostoucí plot potřebuje výrazně větší rozestupy.
Jak hluboko sázet keře?
Tak, aby kořenový krček zůstal v úrovni půdy. Hlubší výsadba znamená, že kůra zůstane ve vlhké půdě, zahnívá a rostlina strádá.
Které okrasné keře jsou jedovaté?
Mimo jiné tis, štědřenec, brslen evropský, zimostráz, cesmína, lýkovec, jalovec chvojka a vistárie. V zahradě s dětmi je vysazujte mimo pobytové zóny.
Jaké keře se hodí do nádob?
Kompaktní a pomalu rostoucí druhy jako borovice kleč, plazivé jalovce, skalník, zimostráz nebo tis. Nádobu je nutné chránit před přehřátím i promrznutím.
Uvedené údaje vycházejí z podkladů českých zahradnických center a odborných přehledů. Doporučené spony a uváděné přírůstky se mezi zdroji výrazně liší a závisí na stanovišti, u konkrétní odrůdy proto rozhoduje doporučení pěstitele. U jedovatých druhů byla použita odborná databáze zahrádkářského svazu.
Svislou plochu u domu zvládnou zakrýt popínavé růže na pergolu, které potřebují oporu a pravidelné vyvazování.
Do podsadby na slunném stanovišti se hodí suchomilné trvalky, které si vystačí bez pravidelné zálivky.
Na užitkové části pozemku pak platí jiná pravidla, popisuje je text o tom, jak zvládnout sázení brambor.
Stálezelenou kostru zahrady tvoří vedle listnatých keřů hlavně konifery a jejich výsadbu, u kterých rozhoduje spon a kvalita podkladu.
Než keř vysadíte k dětskému hřišti, ověřte si, které patří mezi jedovaté dřeviny na zahradě a která jejich část je vlastně toxická.
Výsadbu keřů se vyplatí načasovat společně se zakládání nového trávníku, protože obojí vyžaduje zpracovanou a uleželou půdu.
Půdu kolem keřů se vyplatí zamulčovat, jen je potřeba spočítat mulčovací kůru a její dávkování podle plochy a tloušťky vrstvy.
Z části těchto keřů se dá vytvořit i souvislá clona, tedy živý plot z listnatých dřevin se stříhaným nebo volným tvarem.
