Automatické zavlažování se nenavrhuje podle velikosti zahrady, ale podle vydatnosti zdroje vody. Průtok a tlak určují, kolik postřikovačů může běžet současně, a tím i na kolik sekcí se plocha musí rozdělit. Kdo tenhle krok přeskočí a rozmístí postřikovače podle plánku, dostane systém, který na konci větve sotva kape.
Hlavní body
- Nejdřív změřte průtok a tlak zdroje, teprve pak navrhujte. Kbelík a hodinky stačí.
- Rozprašovací a rotační postřikovače se nesmí míchat v jedné sekci, mají násobně jinou srážkovou výšku.
- Postřikovače se rozmisťují s překrytím: vzdálenost mezi nimi zhruba odpovídá jejich dostřiku.
- Potrubí leží v zamrzající hloubce, proto se systém musí před zimou vyfoukat stlačeným vzduchem.
- Odběr podzemní vody ze studny vyžaduje povolení k nakládání s vodami, i když jde jen o zálivku zahrady.
Z čeho se systém skládá
Základní sestava má sedm částí: zdroj vody, filtraci, ventilové šachtice s elektromagnetickými ventily, podzemní rozvody, postřikovače nebo kapkovací potrubí, řídicí jednotku a čidlo srážek nebo vlhkosti.
Čerpadlo je nutné jen tehdy, když zdrojem není vodovod. U studny nebo nádrže patří k čerpadlu i filtrace, obvykle diskový nebo sítový filtr osazený před hlavní ventil. Řídicí jednotky pro rodinné domy se běžně používají zhruba od dvou do patnácti sekcí.
Jak změřit vydatnost zdroje
Tohle je první a nejdůležitější krok a zabere pět minut. Vezměte desetilitrový kbelík, pusťte vodu z výtoku, který bude systém reálně používat, a měřte čas. Naplnění za třicet sekund odpovídá zhruba dvaceti litrům za minutu.
Používají se i kratší varianty, například jímat vodu patnáct sekund a hodnotu vynásobit čtyřmi, nebo dvacet sekund a vynásobit třemi. Výsledek je stejný, jen se nesmí metodiky zaměnit. Kromě průtoku je potřeba znát i tlak, který se odečte manometrem.
Jaké parametry zdroj potřebuje
Orientačně se uvádí minimální průtok kolem pětadvaceti až třiceti litrů za minutu při tlaku nejméně tří barů. Výsuvné turbínové postřikovače jsou konstruované na tlak zhruba jeden a půl až tři bary, pro provoz celého systému se uvádí přibližně dva a půl až čtyři bary.
Když zdroj tyto hodnoty nesplňuje, není to konec. Znamená to jen, že se plocha rozdělí do většího počtu sekcí, které poběží postupně za sebou, a celá závlaha bude trvat déle.
Co je sekce a proč se plocha dělí
Sekce je skupina postřikovačů ovládaná jedním elektromagnetickým ventilem. Spotřeba sekce je součtem průtoků všech trysek v ní a nesmí překročit vydatnost zdroje, protože jinak klesne tlak a postřikovače nedostříknou.
Druhý důvod dělení je věcný: trávník a trvalkový záhon potřebují jinou dávku vody, takže každá plocha má mít vlastní sekci s vlastní dobou běhu. Sekce by přitom měly mít podobnou spotřebu, což je zvlášť důležité u systémů s čerpadlem.
Rozprašovací a rotační postřikovače
Rozprašovací postřikovače stříkají souvislý vějíř a hodí se na malé a členité plochy. Jejich dostřik se pohybuje zhruba do pěti metrů. Rotační postřikovače stříkají otáčejícím se paprskem, mají dostřik od pěti metrů výš, u velkých modelů i přes třicet metrů, a potřebují vyšší tlak a průtok.
| Rozprašovací | Rotační | |
|---|---|---|
| Dostřik | zhruba do 5 m | od 5 m výš |
| Srážková výška | zhruba trojnásobná | nižší |
| Doba běhu | kratší | delší |
| Nároky na tlak | nižší | vyšší |
| Kam se hodí | Malé a členité plochy | Velké souvislé plochy |
Proč se typy nesmí míchat
Rozprašovací trysky mají zhruba trojnásobnou srážkovou výšku oproti rotačním, tedy dodají za stejný čas výrazně víc vody. Když je zapojíte do jedné sekce, dostane část plochy třikrát víc vody než zbytek.
Výsledkem je současně přemokřený i vyschlý trávník na jedné ploše a žádné nastavení řídicí jednotky to nespraví. Tohle je jedna z nejčastějších chyb u svépomocných instalací.
Jak rozmístit postřikovače
Platí princip překrytí: vzdálenost mezi postřikovači se má zhruba rovnat jejich dostřiku, takže voda z jednoho postřikovače dosáhne až k sousednímu. Vzdálenost od překážky nebo okraje plochy má být nejméně polovina dostřiku.
Zní to jako plýtvání, ale není. Postřikovač dodá u svého okraje výrazně méně vody než u sebe, takže bez překrytí by mezi nimi vznikly suché pruhy. Používají se tři schémata rozmístění: čtvercové, trojúhelníkové a liniové.
Potrubí a hloubka uložení
Používá se polyetylenové potrubí dodávané v tyčích nebo ve svitcích. Pro hlavní větve se doporučuje průměr nejméně pětadvacet milimetrů, u delších větví je menší dimenze prakticky nepoužitelná kvůli tlakovým ztrátám.
Hloubka uložení se mezi zdroji liší, uvádí se zhruba dvacet až čtyřicet centimetrů. Podstatné je, že jde o zamrzající hloubku, nikoli nezámrznou. Právě proto je zazimování povinné, ne volitelné.
Kapková závlaha: kam patří
Kapkovací potrubí se hodí na zeleninové a vyvýšené záhony, do skleníku, k ovocným keřům, živým plotům, solitérním dřevinám i do nádob a truhlíků. Voda jde přímo ke kořenům, takže se minimalizují ztráty odparem a odnosem větrem.
Na trávník se naopak nehodí, protože ten potřebuje rovnoměrné plošné pokrytí, jaké zajistí jen postřikovače. U vyvýšeného záhonu je kapková závlaha obzvlášť užitečná, protože ten vysychá rychleji než plocha v zemi. Uváděná úspora vody kolem třiceti až padesáti procent pochází od dodavatelů závlah, ne z nezávislého měření, takže ji berte jako orientační.
Kolik vody trávník potřebuje
Za vegetační období se uvádí zhruba šest set až osm set milimetrů vody na metr čtvereční, což odpovídá týdenní dávce zhruba pětadvaceti až čtyřiceti litrů na metr. Roční srážky v Česku pokryjí jen část této potřeby.
Cílem je promočit půdu do hloubky zhruba osmi až dvanácti centimetrů a zavlažovat spíš dvakrát až třikrát týdně vydatně než denně krátce. Podrobně se tomu věnujeme v článku o zálivce trávníku.
Jak dlouho má sekce běžet
Doba běhu se počítá z dodané dávky a je to jednoduchá matematika. Jeden milimetr vody na metr čtvereční odpovídá jednomu litru na metr. Když mají trysky srážkovou výšku deset milimetrů za hodinu a chcete dodat šest milimetrů, sekce musí běžet zhruba šestatřicet minut.
Právě proto se srážková výška u trysek zjišťuje z podkladů výrobce a proto se typy postřikovačů nemíchají. Bez toho je nastavení jednotky jen hádání.
Kdy má systém spouštět
Ráno, orientačně mezi pátou a šestou hodinou. Půda je chladná, odpar minimální a listy stihnou přes den oschnout. Za vysokých teplot může odpar spotřebovat značnou část dodané dávky, uvádí se až polovina.
Večerní spouštění je horší varianta, protože porost zůstává přes noc mokrý, což podporuje houbové choroby. Automatický systém má oproti ruční zálivce právě tu výhodu, že ranní čas dodrží bez vašeho přičinění.
Čidlo srážek a čidlo vlhkosti
Dešťové čidlo detekuje srážky a pozastaví naplánovanou závlahu. Čidlo půdní vlhkosti se osazuje do hloubky zhruba deseti až patnácti centimetrů ke kořenové zóně a závlahu nespustí, dokud je půda dostatečně vlhká.
Tady se vyplatí rozlišit prodejní tvrzení od měření. Čeští dodavatelé uvádějí u dešťového čidla úsporu kolem třiceti procent bez odkazu na metodiku. Nezávislé univerzitní srovnání ale zjistilo, že dešťové čidlo přineslo úsporu kolem třetiny, zatímco čidla půdní vlhkosti výrazně víc, u některých kusů přes dvě třetiny. Zároveň se v něm konstatuje, že dešťové čidlo dlouhodobě nevystihuje skutečnou potřebu rostlin tak dobře jako čidlo vlhkosti. Šlo ovšem o měření v jiných klimatických podmínkách, takže přenositelnost na české poměry je omezená.
Zazimování systému
Protože rozvody leží v zamrzající hloubce, musí se před zimou vyfoukat stlačeným vzduchem, a to sekci po sekci. Voda ponechaná v potrubí zmrzne, roztáhne se a potrubí i armatury poškodí.
Zásadní bezpečnostní limit: tlak vzduchu nemá překročit zhruba tři a půl baru. Potrubí ani armatury nejsou na vyšší tlak dimenzované a přetlakování je běžná příčina poškození. Kompresor má mít odlučovač oleje a nejlépe regulaci tlaku. Pokud si nejste jistí, je tohle jeden z úkonů, které se vyplatí objednat u servisu.
Co zvládne kutil sám
Rozdělení je celkem jasné, i když se na něm zdroje neshodnou, protože každý má svůj zájem. Výkopové práce, položení potrubí a montáž postřikovačů zvládne průměrně zručný člověk. Návrh, hydraulický výpočet sekcí a zapojení řídicí jednotky vyžadují znalosti, které se z návodu nenaučíte.
Časté a rozumné řešení je nechat si zpracovat návrh od firmy a kopání i montáž udělat svépomocí. Instalace na zahradě o velikosti kolem sedmi až osmi set metrů čtverečních bývá za běžných podmínek otázka zhruba týdne práce.
Povolení k odběru vody
U vodovodní přípojky žádné vodoprávní povolení potřeba není. U studny nebo vrtu je situace jiná a stojí za to ji znát předem.
Studna je podle vodního zákona vodní dílo, takže ke stavbě je nutné povolení stavby vodního díla a současně povolení k nakládání s vodami od vodoprávního úřadu. Povolení k nakládání s vodami se přitom vztahuje na jakýkoli odběr podzemní vody bez ohledu na účel, tedy i na pouhé zavlažování zahrady. Odběry z historických studní zřízených před rokem 1955 se považují za povolené.
Ohlašovací a poplatková povinnost, tedy měření odebraného množství a hlášení správci povodí, nastává až u výrazně vyšších odběrů, než jaké má běžná zahradní závlaha. Povrchová voda odebíraná bez technického zařízení a srážková voda zachycená na vlastním pozemku povolení nevyžadují. V konkrétním případě ale rozhoduje příslušný vodoprávní úřad, ne článek.
Postup: návrh a montáž závlahy
- Nakreslete si plán zahrady s rozměry, plochami trávníku, záhony a překážkami.
- Změřte průtok zdroje kbelíkem a stopkami a odečtěte tlak manometrem.
- Rozdělte plochu na sekce podle typu porostu a podle toho, kolik postřikovačů zdroj utáhne současně.
- Zvolte typ postřikovačů podle velikosti plochy a nikdy nemíchejte rozprašovací a rotační v jedné sekci.
- Rozmístěte postřikovače s překrytím, tedy s roztečí zhruba odpovídající jejich dostřiku.
- Na záhony, ke keřům a do nádob naplánujte místo postřiku kapkovací potrubí.
- Navrhněte trasy potrubí a dimenzujte hlavní větve dostatečně, aby nevznikaly velké tlakové ztráty.
- Vykopejte rýhy do hloubky zhruba dvacet až čtyřicet centimetrů a položte potrubí.
- Osaďte ventilové šachtice tak, aby sdružovaly ventily nejbližších sekcí.
- U jiného zdroje než vodovod doplňte čerpadlo a filtraci před hlavní ventil.
- Zapojte řídicí jednotku, nastavte spouštění na ranní hodiny a dobu běhu spočítejte z požadované dávky.
- Před zimou systém vyfoukejte stlačeným vzduchem po sekcích a nepřekračujte tlak zhruba tři a půl baru.
Sedm chyb při návrhu závlahy
- Návrh bez změření zdroje. Průtok a tlak určují počet sekcí, bez nich je návrh jen odhad.
- Míchání rozprašovacích a rotačních postřikovačů v jedné sekci. Část plochy dostane násobně víc vody.
- Rozmístění bez překrytí. Mezi postřikovači vzniknou suché pruhy, které nelze dohnat delším během.
- Trávník i záhony na jedné sekci. Každá plocha potřebuje jinou dávku a jinou dobu běhu.
- Poddimenzované hlavní potrubí. Tlaková ztráta se projeví na konci větve slabým dostřikem.
- Vynechané zazimování. Potrubí leží v zamrzající hloubce a voda v něm ho zničí.
- Profouknutí příliš vysokým tlakem. Nad zhruba tři a půl baru se poškodí armatury i potrubí.
Časté otázky
Jak zjistím, jestli mám dost silný zdroj vody?
Změřte průtok kbelíkem: naplnění desetilitrového kbelíku za třicet sekund odpovídá zhruba dvaceti litrům za minutu. Orientačně se uvádí minimum kolem pětadvaceti až třiceti litrů za minutu při tlaku nejméně tří barů. Slabší zdroj neznamená konec, jen víc sekcí běžících postupně.
Proč se nesmí míchat rozprašovací a rotační postřikovače?
Protože rozprašovací trysky mají zhruba trojnásobnou srážkovou výšku, tedy dodají za stejný čas výrazně víc vody. V jedné sekci by část plochy dostala násobek dávky oproti zbytku a žádné nastavení řídicí jednotky to nespraví.
Jak daleko od sebe mají být postřikovače?
Zhruba tak daleko, jaký mají dostřik, aby se jejich záběry překrývaly a voda z jednoho dosáhla k sousednímu. Od překážek a okrajů plochy se dodržuje nejméně polovina dostřiku. Bez překrytí vzniknou mezi postřikovači suché pruhy.
Do jaké hloubky se ukládá potrubí?
Uvádí se zhruba dvacet až čtyřicet centimetrů podle zdroje. Podstatné je, že jde o zamrzající hloubku, ne nezámrznou. Právě proto je nutné systém před zimou vyfoukat stlačeným vzduchem, jinak voda v potrubí zmrzne a poškodí ho.
Hodí se kapková závlaha na trávník?
Nehodí. Trávník potřebuje rovnoměrné plošné pokrytí, které zajistí jen postřikovače. Kapkovací potrubí patří na zeleninové a vyvýšené záhony, ke keřům, živým plotům, do skleníku a do nádob, kde dostává vodu přímo ke kořenům.
Kdy má automatická závlaha spouštět?
Ráno, orientačně mezi pátou a šestou hodinou. Půda je chladná, odpar je minimální a porost stihne přes den oschnout. Večerní spouštění nechává trávník přes noc mokrý, což podporuje houbové choroby, a v poledním horku se značná část vody vypaří.
Vyplatí se čidlo srážek?
Určitou úsporu přinese, ale nezávislá univerzitní měření naznačují, že čidla půdní vlhkosti šetří výrazně víc, protože reagují na skutečný stav půdy, ne jen na spadlý déšť. Údaje dodavatelů o úsporách bývají uváděné bez metodiky, takže je berte jako orientační.
Potřebuji na zavlažování ze studny povolení?
Ano. Odběr podzemní vody vyžaduje povolení k nakládání s vodami od vodoprávního úřadu bez ohledu na účel, tedy i při pouhé zálivce zahrady, a studna sama je vodní dílo. U vodovodní přípojky povolení potřeba není. V konkrétním případě rozhoduje příslušný vodoprávní úřad.
Uvedené hodnoty tlaku, průtoku, dostřiku a hloubek vycházejí z podkladů dodavatelů závlahových systémů a jsou orientační; konkrétní parametry se liší podle použitých trysek a komponent, závazné jsou vždy údaje výrobce. Informace o povolení k odběru vody vycházejí z vodního zákona a z výkladu odborných zdrojů a slouží k orientaci; v konkrétním případě rozhoduje příslušný vodoprávní úřad. Údaje o úsporách vody u kapkové závlahy a čidel pocházejí zčásti od dodavatelů a zčásti ze zahraničních měření v odlišných klimatických podmínkách.
